Přišlo
mi to poněkud uhozené, ale to jsem nevěděla, že příslušnost k „lepší sortě“ lze
stavět na odiv ještě o poznání bizarněji.
5.
října 2007 uveřejnil server libimseti.cz
(komunitní web, v roce vydání článku 200 tisíc přístupů denně) článek s
nadpisem Stydíte se za to, že jste Češi?
Autor
píšící pod zkratkou cae mj.
konstatuje, že značná část lépe situovaných (pisatel používá označení
„upper-class“) českých turistů si v zahraničí nevybírá hotely podle ceny,
vzdálenosti od moře a kvality vybavení, nýbrž podle toho, jestli v nich
nebydlí příliš mnoho Čechů.
Dále
zavádí pojem „typický český exemplář“ (a rovnou i zkratku TČE) jakožto označení
pro osobu trávící dovolenou v kempu, živící se dovezenými konzervami a
obouvající sandály s ponožkami. A dovozuje, že není divu, že atypický český
exemplář (kterýžto pojem si patentuju pro změnu já, a to včetně zkratky AČE)
s tím nechce mít nic společného a vynaloží veškeré dostupné prostředky na
to, aby s ním nebyl zaměňován.
Autor
doporučuje na otázku „Where are you from?“ uvést jakýkoli stát s výjimkou
těch středoevropských; ideální prý je Holandsko či Belgie a jedinec vládnoucí
mimořádně dobrou angličtinou může volit i Velkou Británii.
Nevím,
kolik Čechů se v zahraničí živí konzervami. Může za to maminka, protože mě
učila, že je neslušné civět cizím lidem do talíře. A můžu si za to i sama,
protože na dovolené v zahraničí jsem už nebyla ani nepamatuju.
Zato
si moc dobře pamatuju film Persepolis
íránské umělkyně Marjane Satrapi a v něm scénu, kdy hrdinka za svých
středoškolských studií ve Vídni na jakémsi mejdanu na otázku po svém původu
odpoví: „Jo... Jsem z... Jsem Francouzka.“
A
pamatuju si i následující imaginární rozhovor hrdinky s milovanou
babičkou:
„Tak
ty jsi Francouzka?“
„Babi,
nech toho.“
„Jen
jsem se ptala. Nevěděla jsem, že jsi Francouzka.“
„Myslíš,
že je to jednoduchý být z Íránu? Lidi se na mě dívají jako na barbara. Jsme pro
ně jen fanatici, co na sebe ječí a bojují spolu.“ „A to proto popíráš svůj původ? Pamatuj, co jsem ti řekla. Buď k sobě upřímná.“
Pokračovat dalším dopisem >>